U nás to tak bylo s oběma dětmi, svatbu jsem víceméně neplánovala já. Nakonec k ní přeci jen došlo (u nás ale spíš z oficiálních a předních důvodů jako je řešení pozůstalosti apod). Mně osobně to přišlo logičtější. Možná se nad námi ten závan svatby vznášel, tak se pak i počítalo s tím, že jednou se budeme jmenovat všichni stejně.
Pro mě je to snesitelnější, než kdyby se jmenovaly děti po mně, nebo třeba po svatbě bych si nechala své jméno a děti taky - měla bych pocit, že manžel k nám nepatří. Ale jak píšu, to je jen můj vnitřní pocit.