Máte taky takový pocit, že dnešní muži se svatbě vyhýbají? Já jsem s přitelem 9 let a máme skoro 2 letého syna. Kdykoliv nadhodím téma svatva, vidím jeho nechuť se o tom vůbec bavit. Mrzí mě to a nechápu proč? Jakoby si prostě potřeboval nehcat otevřená zadní vrátka. Mě osobně to strašně mrzí, pořád jsem jen ta ... od toho. Chtěla bych být jeno žena a jak ráda bych říkala, můj manžel místo ten můj, ale už pochybuju, že se vůbec někdy dočkám. Teď mě strašně mrzí, že já bláhová dala synovy jeho příjmení, dát mu svoje možná jsem už dávno vdaná. To že má můj syn jiné příjmení není taky zrovna příjemné. Po včerejšku už jsem se zařekla, že se o tom nikdy nehodlám bavit, vrátila jsem mu prstýnek k Valentýnovi a víc už mě nezajímá, nehodlám ho do ničeho nutit, takhle si svatbu nepředstavuju. Myslím si ale že nejsem jediná, kolem mám spoustu kamarádek co mají nebo pracují na mimi a jsou stále svobodné. Dnešní chplapi asi opravdu stojí za nic