to se nedá ovládnou, chápu tě. MMě pokousali psi 3x. pokaždé ovčák, nemám je ráda, myslím tuto rasu, jak potkám psa venku samotného, jdu do mdlob , je mi zle a nejde to ovládnout. Mám z nich panickou hrůzu. Jednou jsem se nasrala , ale to byl jen ořech, toho jsem se tolik nebála a jak dorážel, dupla jsem a řekla táhni a šel... na ovčáka bych si tohle nikdy nedovolila. Ty jak potkám, jsem vyřízená. Oni ještě někteří páničky velkých psů jsou tak blbí, že je mají na volno, bez náhubku a nechají je ke mě jít i když vidí, že já jdu se psem a malýma dětma. To vždycky vybouchnu a seřvu je, jestli by si toho psa jako nemohli držet u nohy a ne aby ho nechali chodit k nám a otravovat našeho psa a nás. To já bych si nedovolila, jen tak nechat psa at si jde ke komu chce, když nikdy nemůžu vědět, jestli na toho cizího psa vystartuje nebo na děti a taky se ten člověk může bát psů, tak ho přece nebudu stresovat. Ještě mi ten chlap řekl, však to je fenka když my máme taky fenku, to by byla bitka nevím, proč si někteří myslí, že je každý na jejich psa zvědavý, vůbec nemám potřebu aby si mě ti psi všímali, traumat mám dost a cizím psům nevěřím i když mě někdo stokrát ujistí, že nic neudělá, pán není pes, to nemůže nikdy se 100% jistotou říct. Já se ráda, za tu naši jezevčí rukavicu, té se nebojím ta má ze mě respekt. pochybuju , že ten strach ze psů někdy přejde. To je jak když ženskou znásilní chlap, taky má doživotní trauma. sice v jiném směru, ale má.