vím že je tady hodně pejskařů a tak prosím o radu. Sama mám velký strach z psů. Ale jen když štěkají a doráží na mě, to bych byla schopná i utéct a tím jim kápnu samozřejmě do noty. Ale není to takový strach, který by mi zabránil se pomazlit se psem, kterého znám. Ty hodné mám moc ráda i třeba pohlídám. Když vím, že je to hodný pes kamarádky, tak s ním i jsem schopná spát ve stanu. Nebráním se procházkám po polích, ale když potkám samotné psisko bez páníčka nebo když na mě štěká i třeba ratlík, tak se fakt bojím.

Jakko dítě jsem ležela v nemocnici s podezřením na vzteklinu. Kousnul mě takovej nevypočitatelnej lejtkař. Taky jsem jako dítě byla bohužel svědkem toho, jak vlčká potrhal spolužáka asi tak dvacet centimetrů ode mě.

Bohužel dcera se bojí také a strašně. I moje kamarádky pejskařky mi říkají, že svůj strach nedávám před ní najevo, ale ona to ze mě asi cítí jako ty pejsci. Zkazilo nám to i dovolenou, protože vesnice, kde jsme bydleli byla plná volně puštěných voříšků a ti na nás doráželi a obě jsme se strašně bály. Ona úplně hysterčila. Já nevím, jak se mám v takové situaci zachovat- vím, že rada zní nesmíš se bát, ten pes to vycítí- ale jak to mám proboha udělat ? Zkusila jsem jako že házet po psovi sníh a shýbat se jako pro kameny a hodně jsem na něj křičela- aby věděl, kdo je tu silnější. Utekl, ale dcera se bála ještě víc, protože já jsem tím křikem pro ni dala najevo, že jde do tuhého.

Už mě napadlo koupit si nějaký pepřový sprej. Pochybuju, že bych ho na nějakého raťafáka vytáhla, to bych nechtěla tomu psovi ublížit (to by na mě musel fakt útočit), ale třeba, že by ten pocit, že mám zbraň mi dal sílu, tolik bych se nebála a ten pes by to ze mě vycítil. Co byste mi radili vy ? A jak zbavit strachu dcerku ? Nechce pohladit, pochovat ani štěňátko se kterým si hrají děti.