No... sedět dvě hodiny na zadku... nevím jak kde, ale u nás v zušce na výtvarce rozhodně dvě hodiny na zadku neseděj, a jak už tu někdo psal, je rozdíl malovat doma pastelkama a vodovkama, když ti pak dítě přinese domů linoryt, z kterýho ti padne čelist... Učí se dělat takové věci a takovým způsobem, jaký by mě, výtvarného ignoranta, ve snu nenapadl.
Chodí od druhé třídy (do té doby chodila do místního kroužku, ale ten ji sice bavil, ale nic moc jí nedával) a rovnou začala chodit s dětma pátá až devátá třída - ještě se stejně starou kámoškou, takže mezi velkýma nebyla sama. Když potom měli třeba téma bytostí z Pána prstenů, bylo pro tyhle malé moc motivující koukat, jak velké holky pojaly třeba Stromovouse. Ať tam do třídy vlezu kdykoli, pořád je tam cvrkot, učitelka pořád mezi dětma, radí, navrhuje, chválí, ukazuje. Některý techniky, který dělají, neumím ani pojmenovat, jeden obrázek mojí dcery letěl na výstavu do Bruselu. Miluje to tam, strašně ji to baví...