Sovice, popravdě nevím, co je "uvěření". Pokud k tomu stačí pouhá víra v existenci vyšší moci a pokud stačí nazvat ji Bohem a věřit, že Kristus je světlo, které nás může vést na cestu, klidně prohlásím, že jsem věřící.
Pokud je k tomu třeba cokoliv dalšího, věřící nejsem, "oficiální" motlitby mi nejdou přes ústa i když jsem schopná je odříkat, sdružování se s jinými věřícími nevyhledávám a pochybuju, že kdy budu. Studium Bible jsem musela odložit na neurčito, protože to studuju........no asi se stejným zaujetím, jako policejní spis a hledám v tom výklady, které by nikoho ani nenapadly. Tedy věřícího v tom oficiálním slova smyslu by ani nenapadly - viz moje úvaha o příběhu Joba.
Za to nehezké přirovnání se ti omlouvám, možná to bylo příliš tvrdé......a rozhodně jsem tím nemyslela, že to děláš.
Což takhle modlit se za "správnou cestu" pro dotyčného? Tam má Bůh i dotyčný volbu té správné cesty podle sebe, ne podle tebe. Takovou motlitbu bych přijala ráda a s pokorou k vyšší moci, motlitba za mé "uvěření", nebo dokonce "obrácení" je pro mě urážlivá.