Velrybko. V tom je kamen urazu. On rika, ze ano, ze nikdy nebude mit uz deti. Jenze: kdyz jsme spolu zacali chodit (pred prvni pusou), hoooodne jsme toho napovidali o vsem moznem. A on me objal a rikal: Dovedes si predstavit, ze bys se mnou mela deti? A ja rekla Ano. A bylo vymalovano. Mela jsem pocit, ze rika, ze by je chtel, protoze se usmal a zacal me libat. Kde by me napadlo, ze se jen asi ujistoval o tom, ze je dobry a ne spatny? Taky, kdyz jsme meli krize, ze vubec neni doma a ze mi v nicem nevyjde vstric, odchazela jsem. A on se vracel za mnou a ja mu povidam (min. 3x v tom vztahu): Nevracej se ale, pokud se mnou nechces zit a nechces mit se mnou deti. A on se vracel. A ted mi rekne, ze mi nebude prodluzovat nadeje. Ze mam naspech a ze on kvuli financim, veku, casu deti mit nemuze, protoze si je nemuze dovolit. Vybordelne.