jojo, hlášky před lidmi, to je občas na chůzi kanálama. Náš první "výlet" do lesa s dcerou (měla dva a půl a baťůžek na zádech, culíčky.... no jak panenka), já už pěkné bříško, krásný den, nikde nikdo. A zrovna když jsme míjeli tu jedinou skupinku turistů co jsme za celou cestu potkali, dceru zaujala smrková šiška ležící na zemi, taková ta neotevřená a kapku zahnutá - hezky si k ní sedla na bobeček, chvíli na ni zírala a pak říká zvonivým hláskem - "týýýjo, to je jak hovno, viď mami" .... turisti (mladý lidi naštěstí, nějaká parta) teda vybouchli smíchy, takže jsme nemuseli dělat nějaký "dekórum" ale i tak....