Je mi 23, tuším, že v pubertě jsem na téma táborů taky někde narazila a teda ani omylem. Vůbec jsem o tom nechtěla slyšet - nucený sport, málo jídla, samí zoufalí lidi, hlavně žádní kamarádi (se seznamováním mám problém). Ale třeba je dcera jiné povahy a naopak by se jí to líbilo.
Co se týče psa - my to s manželem řešíme tak, že si třeba každý druhý víkend půjčíme psy od našich rodičů a vyvětráme sebe i je. Spokojeni jsme všichni - my máme pohyb, do kterého by se nám "jenom tak" nechtělo, psi se vyběhají do zásoby a rodiče si můžou odpočinout a mít dobrý pocit z toho, že se pejsci pobavili. Každopádně není špatné to kombinovat i s nějakým cvičením, já jsem o prázdninách začala s kamarádkou chodit do posilovny, bez té bych s těma psama obešla akorát barák a už toho měla dost, takhle jsem dala i 20 km...to ale s retrívrem, pudla jsem s sebou pro jistotu nebrala