Mirko, já se zeptám jinak ne ostatní. Spíš po příčině než po řešení, to souhlasím s ostatními, návštěva logopeda a psychologa, pokud bude po "technické" stránce vše ok, nic nezkazí.
Má tvá dcera PROSTOR k povídání? Ne k mluvení, ale povídání? Nemám na mysli to, že mluvíš, čteš jí a tak, to je mluvící prostor tvůj... má ho i ona? Jak to myslím - já doma příliš nemluvím. Ctu, když chtějí, povídámsi s nimi. Ale nemluvím NA ně. Nekomentuju, co dělám. Prostě nedělám ze slov zaplnovače prostoru - na to mám internet Když něco chtějí, řeknou si o to. Nemluvím za ně, neodpovídám za ně. Prostě sama nevyplňuju prostor slovy a nečtu jim v hlavách, takže mají velký prostor mluvit sami a hojně toho využívají, ve větách mluvili všichni od 1,5 roku (dceři teď 1,5 roku bude a slovní zásobu 50 slov má určitě, spojuje).
V čem je čas s babičkou jiný? Pokud s ní dcera mluví, odkoukej její chování. Třeba si s ní babička skutečně povídá, nejen čeká na její SLOVA.

Druhá možnost je, že je malá prostě introvert a nikdy si nebude příliš povídat.Je spousta dospělých, kteří mluví v holých větách a to jen to nejdůležitější. S tím nic nenaděláš...