Tabitho,
takových otázek si lidé dnes a denně pokládají tisíce. Odpovědi na ne něznáme. Neznají je věřící ani nevěřící, ať už si pod těmito slovy představíme cokoliv. Nemysli si, že kdo nemá víru ve stejného B-ha jako ty, tak o věcech víry nepřemýšlí a neklade si otázky (ty si to asi nemyslíš, usuzuji z této diskuse)
Osobně je mi příjemnější přijmout, že nevím KDO mi způsobil nemoc, úraz, nemocné dítě, smrt blízkého člověka, nežli věřit tomu, že to dělá dobrotivý B-H. Velmi často si mohu odpovědět - já sama jsem si to způsobila. Často nevím.
Jsem přesvědčená, že člověk se přírodě "vymknul", začal ji ničit, škodit jí, i sám sobě. Ale také si myslím, že příroda si to s námi jednoho dne prostě "vyřídí". Nechala již vyhynout tolik druhů, proč by člověk měl být výjímkou?
Píšeš:
"Proc nedala vznik cloveku , bez rozumu, jen s nejakymi determinovanymi instinkty k preziti, jako ostatni zveri?Aby ji samotnou jednou zcela znicil?"
Takový přeci člověk kdysi byl. Jen vývojem se změnil, nadutou pýchou, že svoji stvořitelku - Zemi, nebo přírodu pokoří. Co mi víme, co si "mysleli dinosauři". (osobně si myslím, že si nemysleli nic, ale nalézání nových pozůstatků dinosaurů o nich ukazuje stále nové a překvapivé věci - třeba že se starali o mláďata nebo že byli někteří teplokrevní,...).
A pak Země tu bude dál, až my lidé tu již nebudeme. Zcela sobecky doufám, že se toho nedožije nikdo z lidí, které dnes znám.
Závěrem - nemyslím si, že všechny věci, které se dějí na této Zemi mají nějaký hlubší smysl. Pokud ano, neznamená to, že my ho poznáme (ejhle, teď se trochu blížím ke tvým postojům.
Věříme v přírodu, ale ne v lidi, spíše v sílu lidského ducha, zvídavosti, schopnosti se učit a poznávat. Lidské poznání je nekonečné.... Díky tobě jsem si ujasnila čemu vlastně věřím Díky...