Mám stejný názor jako Muflon
.
já to tak trošku vnímám i dle sebe. neměla jsem mimi s vadou,to ne,ale zase z jiné stránky to bylo hodně náročné-protilátky v krvi strašně -enormně vysoké již od 3.měs. těhotenství, neustálé utz,krev atd.atd.nervy,zda je dítě bez hydrocefalu atd.atd. x-krát vyšetření po sobě,protože se to nezdálo.zkrátím to-mimi se narodilo ve 26.t.t.,protože muselo. ty nervy,co bude,jak to bude,zda to ustojí,vybojuje si tu místo,ale jaké bude potom,zda to nebude mít následky a strašně moc otázek,na které nikdo neumí odpovědět..bylo to hrozné období a dost se to zhoršilo i v manželství..
za sebe musím říct,že kdybych věděla,že mimi je postižené,těhotenství bych raději ukončila i přes tu všechnu bolest
. upřímně si nedovedu představit život s těžce postiženým dítětem,bylo by to strašné jak pro něj,tak pro rodinu. možná mě tu x lidí odsoudí,ale je to můj názor a kor po tom,co jsem si prošla.
každopádně ti držím moc palečky,ať to dobře dopadne