Abych to nějak uzavřela, neboť je čas jít spát, zítra začíná opět pracovní ruch.
Použiji takové přirovnání. Existuje auto, které má všechny vlastnosti, po kterých toužíte. Má minimální spotřebu paliva, pěkný design, je naprosto spolehlivé, nikdy vám nevypoví službu v nevhodné situaci, je vybavené špičkovým motorem atd. atd. Hrozně rádi se na něj budete chodit dívat, rádi se v něm občas svezete, ale přednost dáte méně dokonalému, ke kterému budete mít určitý citový vztah. Protože ty drobné nedokonalosti druhého vozu vás budou nutit o něj pečovat, budou vytvářet pouto mezi jím a vámi ("pamatuješ, jak jsi mne nechalo ve štychu tehdy v Jeseníkách?"), budete k sobě patřit proto, že jste díky svým chybičkám "jedné krve". Dokonalé auto vás bude nutit přemýšlet nad tím, že nejspíš nejste ten nejdokonalejší řidič na světě a v podstatě vás bude neskutečně srát, jakkoli objektivně si budete jeho klady schopni přiznat.
A takhle nějak to vidím se vztahy chlapů ke mně.