Pokud nějakej gambleří hromotluk s vypitým mozkem dneska řeže svoji manželku, její situace je lepší jen v tom smyslu, že chudoba jako taková má jiné rozměry než tenkrát.
Pokud navíc tato řezaná paní nemá obecné povědomí o tom, co od koho chtít, může nakonec skončit také hezky pod mostem, viz. případ nedávno zabaveného dítěte bezkomovkyni, která nebyla sto obsáhnout fakt, že má nárok na sociální důchod.
Je pravda, že se můžeš dle libosti rozvádět a družit s opačným pohlavím,to je však boj konservatismu s liberalismen a když byl umožněn rozvod muži, logicky i ženě. Otázka je, jestli toto přineslo právě ženám lepší podmínky k čemukoliv (svobodu jistě ano)

Dneska můžeš v duchu nové morálky zplodit děcko po dvou vypitých rumech na baru a pak se s tím pěkně sama celý život prát, aniž by otec měl větší povinnosti, než ti dát nějakého stováka na sviště(pokud ho někdo najde a má příjem).Před dvěma sty lety bys v tý hospě prostě nebyla.

Rodina je plná příběhů "souložím s manželem, ale ještě bych si to švihla se sousedem, co mám dělat"
Těžko říct, jestli tato dilemata nesou ženskejm tu správnou radost ze života, možná jo.
V každým případě je omyl, pokládat takovéto radosti za výsledky hnutí za rovnoprávnost.

Jinak přemýšlím o zdrojích informací tvých strašlivých svědectví o tom, že žena měla hodnotu hospodářského zvířete a v dobovém právu ji nenacházím, mohla bys být přesnější?

Neříkám, že "Její pastorkyňa" není dobré dílo.

Jo a nezdá se vám divný, že někdo tak bytostně nezávislej jako je Monty, se necítí genderově upozaděn?