Snažila bych se ze všech sil, abych neotěhotněla, pokud bych dítě nechtěla.
Nemyslím si, že by všechny ženy, co kdy šly na potrat byly nějaké chudinky, co do toho náhodou spadly. Ve svém okolí mám pár takových, co si prostě otěhotněly, aby si přitáhly chlapa, když to nezabralo, šly na potrat. Nebo na antikoncepci kašlou a jsou v tomto ohledu dost lehkomyslné.,,berou potrat jako antikoncepci. Je to od nich dost kruté.

Pokud by se díky nějaké "nehodě" tomu tak stalo a já byla bez finančních prostředků, manžela, bydlení, měla bych rozhašené zdraví, tak bych to asi udělala, ale co nejdřív...tak do šesti až osmi týdnů...Je to smutné, ale někdy se nedá nic dělat...i když je mi při té představě šoufl..viděla jsem své dítě v desátém týdnu a už vypadalo skoro jako normální mimi, jen ručičky a nožičky ještě nemělo moc vyvinuté, normálně se už hýbalo.