Ananto, na trh práce se vrací oslabený jedinec, bohužel. Jsme oslabené spíš "vlastní hlavou", než společností, bohužel jít proti sobě bolí a možná ještě víc bolí jít proti tomu, co nám vštěpovali při výchově.
Kupodivu mi to nedělalo problém při návratu do náročné profese, ale když jsem ji opustila, trvalo mi, než jsem se zbavila výčitek proto, že "nepracuju" nikde, což se přece nedělá, za okolností, které mám nastavené já - tedy odrostlé děti.
Takže - nejsem "pořádná ženská", nikdy, vždycky si vybírám a nikdy nenaplním ideál. Kupodivu už si to nevyčítám, hledám v tom smysl.