"Přichází vánoce a já vím, že letos zase prohraju v soutěži o počet druhů napečeného vánočního cukroví, se svými kamarádkami, známými, babičkami, tchýní,mámou, manželkami mých kolegů z práce."

-> A proč se proboha takové "soutěže" zúčastníš, proč to tak bereš??? Zbytečné stresy, řekla bych...

My pečeme (část já sama, čast my všichni společně - tedy já, manžel a děti ) většinou 3 druhy a opravdu nevím, proč bych z toho měla mít mindrák?!? Kdo stanovil, že je dobré mit hodně druhů a že existuje nějaká "soutěž"???

Že někdo dělá 15-20 druhů? Jestli je to pravda, tak to nikomu neberu, jsou různí blázni - ale co je mi/nám jinak do toho? Spousta lidí dělá spoustu ujetých věcí, aniž bych kvůli tomu musela mít mindrák!

Dělám(e) to tak, jak mi/nám to vyhovuje, stejně jako jiné věci. To bych se zbláznila, kdybych měla furt řešit, jak to či ono dělá někdo jiný, a mít ještě kvůli tomu mindráky... Mindrák můžu mít leda tak z něčeho, s čím se jaksi ztotožňuji, co bych chtěla také dělat/umět, ale nejde mi to. V případě 20 druhů cukroví sice takový výkon svým způsobem obdivuji, přece jen je to něco jako umění, to zdobení a tak - ale jinak mi to upřímně řečeno přijde trochu jak z jiné planety a nevidím důvod se s tím nějak měřit...