Byli jsme, ale už je to sedm let.
Ubytování - měla jsem štěstí, že se zrovna pokazilo na ubytovně topení, mohla jsem tedy být s dcerkou na pokoji - sice v dětské postýlce, ze které mně trčely nohy, ale s ní. Stálo to teda docela dost, ale byla jsem za to ráda, i když - kdybych si drze neřekla, poslali by mě normálně domů.
Péče - doufám, že sestra Olinka je už v důchodu, jinak dobré.
Výsledek - řekla bych, že se příliš nedostavil. Dcerka byla malá, nechtěli to přehnat. A jako na potvoru se ten den dívala na primáře úplně rovně.