Mám kamarádku, která je mi tak drahá a vidíme se tak málo, že návštěvu u ní absolvujeme vždy, pokud jsme takzvaně schopní převozu. A jedem tam, i když marodí oni. A občas to taky odstůněm. Ale je to jen tahle jediná. Jinak se radši omluvíme. Když přijede někdo nachrmlaný k nám, tak mi to většinou nevadí, holky jsou už celkem odolné a hned tak něco nechytí. Ale musí to být samozdřejmě v mezích. Vyjímka je tahle jediná kámoška, u té to neřeším, měla u nás dokonce základnu, když syneček byl vážně nemocný a vozila ho každý den do Phy na injekce. Od nás je to skok, od nich skoro 200 km.
Jestli to kamošce nevadí a choroba je opravdu lehká, tak jeď. Jenom zvaž, jestli třeba není těhu nebo nemá mimčo nebo tak něco, kdy by to mohlo být ohrožující. Mám kamarádku, co má dítko se srdeční vadou a u té už jsme to vzdaly. Setkáváme se bez dětí a na neutrální půdě, protože její malá z pochopitelných důvodů nesmí chytit nic. Tož tak.