Já bych řekla, že nikdo nemá nárok nám tvrdit, že bychom měli.

I když je docela pochopitelné, že člověk chce mít aspoň kousíček něčeho cenného doma - že si lidi odloubou kus zlaté výzdoby nebo rozštípou strom, pod kterým snídal/kázal Hus je sice odsouzeníhodné, ale furt to chápu. Že se do něčeho takového (dělení a stěhování ostatků nikoliv na výslovnou žádost zesnulého) pustí jakákoli instituce nebo zástupce instituce jejím jménem (navíc leckdy z nízkých pohutek a v rozporu s principy, které hlásá nebo které jsou s ní tradičně spojovány), zavání ztrátou její důvěryhodnosti.