V hudebce jsem stravila mladi, jsem ze sportovne-hudebni rodiny, tedy od prvni tridy zubcovka, pry kvuli zlepseni mych prudusek, hra na ni me docela bavila, rodice mi koupili skvelou koncertni drevenou fletnu, ktera mela krasny prijemne mekky ton, bohuzel fletnicka byla brana v ZUS pouze jako priprava na "skutecne" nastroje, dokonce jsem musela odvracet "napad" hrat na trubku, pro me silena predstava, sama jsem snila o harfe, pripadne o klaviru, nakonec jsem pokracovala na pricnou fletnu, tu jsem ale nemela moc v lasce, ten kovovy zvuk proste nemusim, nejak jsem to doklepala do ukonceni cyklu, dal uz jsem hrala pouze pro radost s doprovodem klaviru(sestrenice).
Moje klavirni touha a docela uspesne samoucke pokusy nakonec oblomily rodice, pianino mi opatrili, opet si nemohu stezovat, byl a je to skvelej nastroj, zacala jsem az skoro ve 13letech, hudebka mi umoznila "hrnout" 2 rocniky najednou, dostala jsem se nakonec k nejlepsi pani ucitelce ve meste, na hodiny s ni nikdy nezapomenu, byla skvely psycholog, hodne mi dala do zivota, jsem s ni v kontaktu dodnes.

Kdyz bych to mela shrnout, jsem moc rada, ze mi rodina umoznila hru na nastroje, je smutne, kdyz zde tolikrat zaznelo, ze nekdo chtel hrat a z financnich duvodu to nevyslo, v mem pripade byla z meho pohledu jen chyba, vnucovat mi tu pricnou flenu, s panem ucitelem jsme planovali prechod na altovou, pripadne zalozit maly soubor, ale nakonec to z organizacnich duvodu nevyslo. Casove to bylo narocne, do lidovky jsem litala 4x v tydnu, fletna, 2x klavir, nauka, k tomu skola, zavodni sport ... vubec nechapu, jak jsem to zvladla, byl to fofr, vsechno jsem musela mit na minuty naplanovane.

To bych ani svym detem neprala, pokud ale budou jevit zajem, urcite je podporim, klavir mam, tu prokletou pricnou fletnu taky, jen tu milovanou zobcovku mi sezral cervotoc, divala jsem se ted, kolik by stala nova, tenkrat 1000Kcs, nyni pouhych 23000Kc, furt lepsi jak harfa - 150000, ta je mym nesplnenym snem ...