Musela jsem hrát, bavilo mě to první roky, pak ne. Musela jsem vytrvat do skončení základní školy... talent jsem měla, velký, účastnila jsem se i celorepublikových soutěží... co z toho ale, prostě mě to netěšilo
První zádrhel byl asi v tom, že jsem chtěla klavír a jen klavír, byl mi kvůli velikosti a ceně rozmluven, a hrála na flétnu... prostě to nešlo, jiskra nepřeskočila
Druhý zádrhel byl v tom, že rodiče měli zvláštní představu o tom, jak učit děti vytrvalosti - prostě řvi si jak chceš, jak v 6-ti něco začneš, musíš to dělat i ve 14-ti. Když se rozhodneš blbě, musíš pokračovat.
Svým dětem tohle fakt neudělám. Nebudou moct skákat od jednoho k druhému co půl roku, ale neočekávám, že puberťáka musí bavit stále to, co si třebas i nadšeně vybral v 5-6 letech...

Takže nehraju, občas něco písknu dětem. Zapomněla jsem definitivně noty.Třeba se ale na ten klavír jednou doučím.