U prvního porodu se mnou byl, ale ačkoliv se snažil, nehroutil se a ani nic podobného, byl mi na obtíž. Chtěla jsem se soustředit jen na sebe a na miminko, tak jsem ho poslala pryč v době, kdy sestřička říkala, že to bude trvat minimálně tak hodinku. Došel k našim, dostal kafe a v tu chvíli jsem mu volala, že máme Terezku, když odešel, najednou to šlo jako po másle, přijel a byl ty dvě hodiny s námi, to už mi nevadil ... A u Míši nebyl vůbec, vyhovovalo mi to tak, konečně porod všeho všudy trval snad hodinu. A kdybych rodila někdy potřetí, rozhodně sama nebo možná kdyby to trvalo dlouho, tak zpočátku bych manžela vzala s tím, že až já řeknu, tak půjde pryč.