Dobře, že tam byl. Když jsem ho přesvědčovala, že fakt brečím, abych si ulevila a ne že umírám, nesoustředila jsem se tolik na bolest. :) Taky bylo moc prima, že mi na začátku krátil čas (pak už mi hrozně rychle ubíhal sám). A určitě bylo skvělé, když mě po porodu museli při narkóze vybavit placentu, že byl s miminkem on a ne sestra nebo inkubátor.