Jani začala jsem se učit na flétnu spolu s dcerou - ona v LŠU a já od ní a z jejich not. Ona pak časem přestoupila na klarinet a pak toho nechala ( k mé lítosti) úplně a teď nehraje na nic. Mě to vydrželo a hraju sice ne jako virtuos, ale pro sebe pro radost mi to stačí. Když se začal učit na flétnu syn, tak jsem byla ráda, můžu teď hrát s ním, užijeme u toho i legraci, u syna je předpoklad, že u muziky zůstane.
Na kytaru jsem hrála "zamlada" , ale dneska už na ni nesáhnu. flétnička je fakt takové milé potěšení a naučit se na ni není vůbec těžké.