... konkrétně tady kdo čertil, ale tu diskusi znám (mj. mám čast rodiny v zahraničí). Myslím že hlavní "argument" je, že dítěti se nějaké jméno dá, ale fakticky se mu říká většinou jinak, a že se u některých jmen vlastně ani nepočítá s tím, že by se správné jméno kdy použilo.

Např. různá mužská jména končící na "-slav", kterým se však všem říká Slávek (brr!). Nebo další příklad může být právě ten Jan - v Čechách by se mu v podstatě nikdy neříkalo "Jan", ale práve Honza apod. A třeba konkrétně v tomhle případě tu kritiku i trochu chápu i když jinak si myslím že je fajn, kdy jazyk jako třeba čeština jetak bohatý, že umož%nuje různé varianty). Ale zrovna u toho Jana mi to osobně přijde škoda, protože se mi jméno Jan celkem líbí, ale Honzík/Honza vůbec ne, to mě úplně tahá za uši :-/!

Když už, tak bych dotyčnému říkala třeba Jendo, Jeníku, ale Honzo - nikdy! Tam je to od toho Jana už i hodně vzdálené, začíná i na jiné písmeno (je to vlastně od německé varianty jména Jan: Johannes - zkratka Hannes nebo ještě stručněji Hans).
Myslím si že diskuse tady se nejspíš ubíhala podobným směrem.

Ale jak říkám, já proti zdrobnělinám jako takovým nic nemám, poku se alespoň někdy používá i původní jméno, a pokud ty zdrobněliny to původní jméno nekomolí úplně (jako podle mě u toho Honzy).