Máme taky Adámka, sice má dvě křestní jména, ale používáme hlavně to první a druhým ho téměř vůbec neoslovujeme.
Říkáme mu Adame, Adámku, Adíku i Ádíku, Adi a velmi často i Ádo...když byl malý tak si tak říkal i sám, že je Áda, říkal mu tak i jeho úplně stejně starý bratranec, říkala mu tak i jeho mladší sestra. Tchánovcům se oslovení Ádo taky moc nelibilo, stejně tak ani Adi.
Oni mu říkají po slovensky Adamko nebo Adam (5. pád je stejný jako 1. pád).
Adámečku u nás taky občas zazní, ale taky to moc slyšet nemusím, občas to však řeknu i já.

Manželovi kamarádi vymysleli oslovení Adamus.

Svátek slavíme na Štědrý dne ráno, dostane pár dárečků, všichni mu pogratulujeme. Někdy slavíme i den předem. A pak teda slaví svátek ještě podle svého druhého jména, to zas společně s tatínkem a dědečkem.