Máme podobný problém jako většina ostatních, jen v jednom se lišíme. Naše dcera (9) je chytrá, krásná a hodně hudebně talentovaná, zkrátka celá já , na co sáhne, to jí jde skoro samo. Vybrala si housle, i když jsme jí od nich zrazovali kvůli známé obtížnosti. Nicméně naše drahá v podstatě nikdy neměla problém najít na hmatníku správný tón, nikdy jsme neprošli stadiem hrozného falešného vrzání, které k začátkům hraní na housle prý normálně patří. Paní učitelka houslí je z ní nadšená, ve druhém ročníku hrála na školních koncertech srovnatelně se 4.-5. ročníkem. A teď ten problém. Samozřejmě jí nebaví cvičit, ale jí nebaví ani hrát. Jo, vzít si kytaru a něco si zabrnkat, sednout ke klavíru, k bubnům ... žádný problém, ale jak to má dostat nějaký řád, už řve, že jí to nebaví a že chce z hudebky odhlásit. A teď babo raď. Vykašlat se na hudebku s takovým talentem? Nebo nutit a prožívat hysterické slzavé výlevy? Fakt nevíme ... Jakákoliv pozitivní motivace (a že jsme jich vyzkoušeli) jí vydrží jen pár dní.