Adel, tak jasně, že když to udělá pokaždé, že je asi v něčem chyba, ale pokud to udělá jednou denně, ale jinak jde desetkrát krásně do nočníku, může to být naschvál. Neříkám, že musí...ať mě zas někdo nechytá za slovo.

Jeden příklad stejného počůrání - před deseti lety u nás byla na návštěvě holčička, hrála si s mým bratrem, krásně, slušně, mile. Najednou řev, holčička stála s rozkročenýma nohama, čůrala nám na koberec a strašně brečela. Nestihla mamince říct, že potřebuje jít na záchod, zpanikařila.
Oproti tomu jiná situace - jsme na návštěvě, maminka se chlapečka zeptala, jestli nechce čůrat (tahal se za pindíka). Prý ne, načež šel ke dvěřím, začal čůrat do kalhot a smát se na nás.

Dvě stejně vypadající situace počůrání, s tím že za to první bych dítě utěšovala a uklidňovala, za to druhé bych ťapla po dupě.