Mne by hlavně zajímalo, proč všichni argumentujete nějakým společenským uznáním. To je nějakej mindrák za to, že vás nikdo třikrát denně neplácá po zádech za to, jak jste dobrý, že jste dokázaly vypudit z dělohy dítě? Kde se ta potřeba bere, proboha? K čemu je dobrý nějaký společenský uznání?
Dělala jsem v životě ledacos. Včetně té pokladní v sámošce a posluhovačky ve špitále. I paní ředitelka jsem byla. Ale fakt NIKDY mne nenapadlo přemýšlet nad tím, jak si nějaká společnost cení mojí práce. K čemu je to dobrý, ten pocit uznání?