Jinak naprosto souhlasím s Lucií

" svéhlavičku, jako my, která, když vidí, jak moc ti na tom záleží, ti to najust neudělá"

většinou to u takhle "zarputilých případů" ve starší věku /nemyslím rok a něco/ takhle bývá...prostě odmítají spolupracovat, nechtějí něco dělat "nuceně".

U dcery jsme totiž měli nemlich to samé. Já za sebe moc nevěřím matkám, které tvrdí, že jejich dítě "samo" zčistajasna objevilo nočník, bez nějakého tréninku nebo "vysazování". Možná jo, ale v dost pokročilém věku, u některých by se to táhlo až do školkového věku...jako myslím, že s většinou se musí to vyprazdnování trénovat i za cenu nehod.
Podle mě málo dětí je tak "uvědomělých", že ušetří rodičům práci.

S dcerou jsme to "odplenování" dělali v dvou a půl letech -zhruba, asi tak měsíc několikrát denně na nočník - výsledek většinou ne, nechtěla tam sedět přes pozitivní motivaci, slibování, odměny...pak v létě sundání plen a nechání běhat po bytě naostro...no nehody byly, ze začátku, ale pak asi po dalších čtrnácti dnech jí došlo, že prostě to myslíme vážně a během týdne začala sama chodit na nočník a sama si to hlídat. Samozřejmě jsme výsledek v nočníku obdivovali a tleskali - už od začátku. Ale nechat jí, tak si do dneška spokojeně lebedí v plenách.

Ono se to někdy dost těžko pozná, kdy je dítě nezralé a kdy je už jen pohodlné si to hlídat.

Ale chce to "odplenovávat" v období, kdy se k tomu člověk pevně rozhodne /samo, kdyby to opravdu nešlo, tak to třeba ještě odložit/ - a nějakou dobu se obrnit a vydržet - nelibost dítěte, nehody, praní oblečení...nedělat to v období, kdy na to člověk nemá čas, nervy nebo není v pohodě.

Přeju hodně štěstí - a když se napoprvé nezdaří, tak to nech třeba měsíc uležet a zkus znovu. Je to bohužel často běh na dlouhou trat.