Ja to chapu, po mejlu se resi obtizne i obycejne veci, natoz osobni problemy. Vse muze z textu vypadat uplne jinak, jako napr.: vubec jsem se nebala, aby psycholozka syna neztrapnila, bojim se toho, aby on to ode me nebral jako nejakou "zradu", ze na nej "bonzuju cizi zensky" ze on ma ty a ty chyby ci nedostatky. I kdyz ja sama mu rikam, ze kazdy ma nejake chyby a nikdo neumi vsechno.
Verim, ze zkuseny psycholog dokaze s detmi zachazet aby jim neublizil, ale jde proste o to, aby to syn nebral jako zlo z me strany. Dobre vim, ze napoprve ani nepipne, s cizimi lidmi nemluvi, natoz o osobnich vecech. Proto jsem premyslela, jestli by nebylo lepsi jit na prvni sezeni sama, s psycholozkou probrat co nas trapi a na dalsi uz jit s nim, aby z nej treba neco dostala diky moc za rady!