Tak můj manžel nestuduje, ale plánuje si vysokou školu....a to si vůbec nedokážu představit, takhle má náročnou práci, odchází se starší do školy v půl osmé a vrací se v semd, to je madlajs, honem umýt děti, navečeřet, spát.V půl deváté se zastavím z celodenního kolotoče, ale on většinou ještě musí pracovat z domova, tak do půlnoci, dvakrát týdně má sport, jednou týdně kamarády, jednou týdně se najde nějaká jiná povinnost....jsme spolu tedy zhruba půlku večerů v týdnu, ale jak říkám, čučí do kompu a moc nevnímá, víkendy pracuje taky. Když jsem mu to lehce vyčítala, že spolu moc nejsme, tak mi spíš vynadal, že to dělá pro nás. Sport mu nezakazuju, protože vím, že je to jeho relax od práce, sport miluje, to jsem věděla už když jsem si ho brala, navíc se po celodenním sezení v kanceláři potřebuje protáhnout, je to i v rámci zdraví.......takže závěr....jsme spolu pár hodin denně, víkendy jako by nebyli, už jsem si na to zvykla. Plně kojím, chuť na sex žádná, něco proběhlo, ale dva měsíce už nic, takže fyzický kontakt nulový. Máme mimčo a kvůli jeho chrápání máme navíc rozdělené ložnice, takže skoro ani nevím, že mám manžela...je mi to dost líto, chybí mi kontakt, mazlení, usínat a probouzet se vedle něj, povídat si....ale vážně jsem si zvykla, věřím, že je to jen náročnější období a že bude líp, chce to sílu.
Stále ho moc miluju a on mě, vidím, jak moc se snaží....a věřím, že to zvládnem. Jsem ráda, že na tom tak a nebo podobně nejsem sama.