Tragiko, tohle přesně jsem si vyslechla od své sestry - že jsem synkovi dala cizokrajné jméno jen proto, abych byla zajímavá. A že to zní blbě, když máme české přijmení. Tenkrát mě zamrzelo, že něco takovýho vypustila z úst, teď už je mi to šumák. Ale abych pravdu řekla, mrzí mě to doteď. Ale spíš z toho důvodu, že teď už vím, co si o mě moje sestra myslí(a do té doby mi to neřekla) - že jsem něco méněcenného a potřebuju si to kompenzovat jmény svých dětí.
Jmény svých dětí si opravdu nepotřebuju kompenzovat své mindráky a životní selhání či neúspěchy či co jiného, pro mě mají mé děti ty nejkrásnější jména, která jsem jim mohla dát. Ale holt předsudky jsou předsudky, že?