Vanko, ale ten rozhovor není o nepovedeném miminku, ale o tom, že žije v mamince, skrze maminku a jen díky mamince a přesto tu maminku jenom tuší. Nikdy jí nevidělo, ale má signály, že existuje - slyší tlukot srdce, její hlas - ale oni to berou jako něco co je jejich součástí - jedno nemůže uvěřit, že by mohlo být něco víc - žije teď a tak chce žít naplno, teď je mu dobře a nehodlá uvažovat, že by mu někde jinde mohlo třeba být ještě líp. A to druhé mimi věří ve svou maminku a věří v to, že jednou bude moc svou maminku obejmout, dát jí pusu, smát se s ní, všímá si všech signálu, které mu říkají - ano maminka existuje.
Je to nádherné přirovnání lidí a Boha - i když jsme Ho nikdy neviděli žijeme jenom díky Bohu, skrze Boha a máme tady spoustu signálu, které na nás křičí Bůh existuje a jednou to bude mnohem lepší, než je to dnes. No a stejně je tolik lidí, kteří ti řeknou, že o žádné Boží existenci neví, nic neviděli a nic neslyšeli a v žádného Boha nevěří - žijou teď a tady a co bude jednou neřeší a řešit nebudou.