Ahoj,
já nejsem příznivcem potratů a nechtěných těhotenství, ale asi bych na tvém místě zvolila potrat.
I když těžko říct, když už je ta holka/žena v tom, a cítí se jinak, tak hodně myslí na toho nenarozeného mrňouska.
Ale asi bych šla na přerušení.


Ale to bych udělala až nakonec. První co bych ihned šla vyřešit by bylo, že bych šla za ním a řekla mu o tom. Jeho postoj k věci můžeš teď jen tušit, ale nikdy nevíš, jak se k tomu ve skutečnosti ten člověk nakonec postaví.
A psala jsi, že jste téma potrat už mockrát probírali, takže to nebude uplně taková ledová sprcha jako u jiných "náctiletých".

Jak dlouho spolu jste?
Jestli je to něco krátkodobého, tak to taky není to pravý..

A hlavně si myslím, že časem tenhle vztah pravděpodobně ztroskotá. Už teď jsou důvody, proč chce být sám než s tebou a to bych taky zvážila.
Vím, že je potrat opravdu velký zásah nejen do organismu ženy, ale i do její psychiky, ale než se třeba potom léta trápit než se najde nový tatínek nebo aby jsi to měla potom těžké a problémové a třeba si nedodělala ani školu, to myslím, že tady bych opravdu ten potrat hodně zvážila a případně ho opravdu podstoupila.
Pokud by nenastali nějaké komplikace, tak si miminko třeba za dva roky můžeš znova pořídit, pokud budeš mít pocit, že jsi potkala toho správného a cítíš se na mateřství.

Taky záleží na tom, jak ty se cítíš, jestli si myslíš, že zvládneš být mamina nebo se na to necítíš, jaké máš doma zázemí, co vaši, jestli si myslíš, že by spíš pomohli nebo tě rovnou vyhodili z domu (i to se bohužel stává)



Ale rychleee!! Tady jde o čas, aby si se potom nerozhodla pro potrat až by bylo pozdě.


Asi bych to opravdu pořádně s tím klukem probrala. A uvidíš, hned budeš moudřejší.
A hlavně taky, jestli ty to uneseš, jestli to zvládneš


Držím palečky.
Snad to nějak vyřešíte
a pro mrňouska