Pokud máš obavy jít první za expřítelem, tak bych šla v Tvé kůži za rodiči(mluvím o sobě, nevím, jaký vztah s rodiči máš...). Rodiče jsem měla hodně zásadové (sex až po svatbě...) ale vím, že po prvotním šoku (táta by zrudnul a těžce hledal slova a máma by asi začala zmatečně běhat po bytě a "nadávat") by se vedla vážná řeč a věřím tomu, že by se kloudné řešení našlo Já sama si myslím, že bych jednou klidně i zůstala doma a pomáhala s miminkem, co by to šlo
Až bych měla jasno s rodiči a příp. se školou a věděla 100%, že dítě si nechám stůj co stůj, tak bych šla za ex a řekla bych mu, jak se věci mají, jak se vše zamotalo. Na svatbu bych asi v tuhle chvíli fakt netlačila (byť pro mě je hodně důležitá), protože pokude byste se měli brát jen kvůli miminku...
Já sama jsem dítě měla první v 25 letech, ale několik kamarádek už v 18. a zvládly to prvotřídně - byť za podpory rodičů. Do potratu bych asi nešla šlo-li by to opravdu jinak, hlavně kvůli miminku, které beru jako dar a taky kvůli riziku s dalším otěhotněním!.
Držím palečky, ať všechno zvládneš dle svých představ