Milá Heleno,
v současné chvíli jste obě na začátku cesty a jen na vás záleží jak dlouhá ta cesta bude... Pro tvé uklidnění ti mohu říct, že mám pár kamarádů, kteří si "občas" pervitin dali a dnes jsou z nich normální pracující dospělí lidé, ale ne každý to štěstí má a znám i pár takových, kteří ho neměli... Je to hodně o tom, co člověk, který to vyzkouší, má ve svém "normálním" životě... Pokud jsou to konflikty, neporozumění, skryté problémy třeba ve škole, mezi kamarády, a člověk tyto věci řeší únikem do drogy tak pak je to horší a je potřeba s tím člověkem důsledně pracovat. Ale pokud je to člověk "bez problémů" který drogu zkouší protože to zkouší všichni, protože ho to láká, něco mu to dává, ale má i jiné zájmy, tak je velká naděje, že se jí jednou sám dobrovolně vzdá a zvládne to možná i bez pomoci zvenčí. Velký problém nastává v okamžiku, kdy drogu začne brát pravidelně a často a v době, kdy je bez ní, tak je nervózní nespokojený a těší se jen až si ji bude moct zase vzít, to už je pak závislost a tu je potřeba řešit.
Bohužel, jak píšou i ostatní, je potřeba, aby si dcera sama uvědomila, že má problém a chtěla ten problém řešit (je otázka, kolik dceři je let a jak často skutečně pervitin užívá). Nicméně to neznamená, že nemůžete s manželem nic dělat... Měli by jste s ní o tom mluvit (ne vyslýchat) a ne jen o tom, ale hlavně o životě, o kamarádech, o jejích názorech... Zkuste o ní a o jejím životě zjistit co nejvíce, zkuste jí být oporou... Dobré vztahy v rodině jsou často základním kamenem úspěchu v otázce kvality dospělého života dětí (nicméně nejsou zárukou...)
Nevím odkud jste, ale pokud jste někde z Moravy tak doporučuji obrátit se na sdružení Podané ruce http://www.podaneruce.cz/cz/programy/
mají i poradnu pro rodiče závislých dětí, dělají různé preventivní programy, dokážou vám poradit jak se nejlíp zachovat.
Držím vám pěsti ať to zvládnete a dcera vám bude dělat jen samou radost, hlavně kvůli ní samé.
Krásný den!