Já měla čepy na mandlích permanentně, k tomu mandle v průměru 2,5 cm velké a to v klidu, když jsem byla nemocná, nemohla jsem ani jíst, dýchat pusou.. Vyšťourávala jsem je šťourátky do uší, jakoby vymaškávala, hrozně páchly..no a pak jednou, to mi bylo asi 17 řekl pan doktor a dost. Mandle mi šmikly a mám klid, ale bolelo to tak šíleně, že na to fakt nerada vzpomínám, týden na kapačce, páč do mě nic k jídlu nedostali, mluvit jsem nemohla, jen jsem brčela , opravdu jo, škemrla jsem u sester po nocích o čípek proti bolesti...Který mi museli zavést ony, já byla úplně vyřízená..mimochodem dětičky, kterým dělali totéž třeba den po mě, druhý den lítali po chodbě, jedli, mluvili a za 2 dny šli domů.... Pro mě byl proti tomuto porod hračka ( a to jsem měla takovej průměrnej porod), ale jsem ráda, že mandle nemám, krásně se mi teď dýchá....