.. nechci se.. asi.. moc vyjadřovat k samotnému problému, ale docela mě zaujalo, jak odlišný máme postoj k tomu, co je, a co není tabu - pokud se týče soukromí, které máme doma..

My třebas noční stolky vůbec neřešíme.. a přemýšlím, jestli máme doma nějaké takové "zapovězené" místo.. Je pravda, že i spoustu relativně "osobních" záležitostí mého Petra vyřizuju já - banka, placení, dokonce i úvěr jsem za něj vyřizovala já, protože jeho hlavní požadavek byl, že jen jednou příjde a podepíše:).. Hlavním důvodem je fakt, že se mu prostě nechce:).. To, že nemáme doma nijaké pevné hranice sem brala tak nějak jako samozřejmost, ale teď jste mě docela nahlodaly:), protože to si asi myslí spousta lidí.. než jim přijde do rukou něco, co nemá.. Mno, ale potom nechápu, proč doličné zraňující důkazy nějak taktně neschovat.. v tomto případě třebas jako vzpomínku:).. a to jsem se k problému nechtěla vyjadřovat:).. také mám doma třebas nostalgickou krabici se starými dopisy, fotkama atd... netajím to, ale ani si ji neprohlížím před spaním:)