Prostě se smířím s faktem že mám úzkosti,hlavně se nebudu snažit je nemít,protože pak jsou ještě víc,bude to sebezapření na celý život,budu se třeba trochu stranit okolí,protože mě velká společnost nedělá dobře,pomáhá mi fyzická únava,tak budu třeba denně chodit cvičit,je to těžké,ale za těch téměř 11 let pod AD (až na těhu) jsem se s tím prostě už nějak vnitřně smířila,není to příjemné,ale čím více chceš být jiná,tím větší jsou úzkosti z toho,že nejsi podle svých představ.To je taková má psychoterapie a docela funguje,ale otázkaje,jestli mé problémy nejdou nějak vyřešit,pak bych se jich třeba mohla i zbavit,jsem rozhodnutá při další návštěvě doktorky promluvit s ní i o nějaké psychoterapii.