Přidat odpověď
Zajímalo by mě, jak se díváte na svaté přijímání a podávání rukou při pozdravení pokoje z hlediska možného přenosu infekčních nemocí.
Já s tím totiž mám dost problém, a co jsem se tak bavila s lidma s našeho kostela, tak jsem asi jediná a mají mě za blázna.
Pomíjím fakt, že hlavně na podzim a v zimě, se pokaždé po celou dobu nedělní mše z celého kostela ozývá kašlání, smrkání a chrchlání. Ale to je asi všude, kde se shromažďuje větší množství lidí, tak nad tím se zas tak moc nepozastavuju. Když člověk jede v zimě v MHD, není to o moc lepší.
Horší je to při sv. přijímání, kdy kněz klade věřícím holou rukou do úst hostii. Oslintanými lesknoucími se prsty, které před vámi při stejném úkonu olízlo třeba 50 věřících. Z toho důvodu volím raději podávání „na ruku“, kdy kněz klade hostii na dlaň levé ruky a do úst si ji člověk vloží pravou rukou sám. Moc to asi nepomůže, protože kněz stejně klade hostii na dlaň svými oslintanými prsty, ale aspoň vám ji nedává přímo do pusy.
Někteří kněží ovšem odmítají podávat „na ruku“ a v některých kostelích je zvykem i podávání „krve páně“, kdy z 1 kalicha usrkávají mešní víno postupně všichni přítomní věřící. Tohle je opravdu humus a pokud se ocitnu v kostele s těmito zvyklostmi, k přijímání vůbec nejdu.
Další problematický úkon je pozdravení pokoje, kdy si věřící navzájem potřásají pravicemi. Např. dnes vedle mě v kostele seděl mladík, který byl evidentně nemocen, a daleko lépe by mu bylo doma v posteli s hrnkem horkého čaje. Po celou dobu mše neustále mohutně smrkal a vykašlával husté hleny do papírových kapesníků, které následně kladl vedle sebe na lavici. Během půlhodiny jich byla pěkná hromádka. Děsila jsem se chvíle, kdy kněz vyzve k „pozdravení pokoje“. Zvedal se mi žaludek při představě, že si s ním podám ruku a následně si toutéž rukou do pusy dám hostii. Snažila jsem se proto předstírat, že jeho snažně nabízenou pravici nevidím a obrátila jsem se raději na opačnou stranu. Bylo mi to trapné, ale fakt jsem nemohla.
Zajímalo by mně, jestli jsem fakt jediná katolička, která se nad tímto pozastavuje. Nebo jak se na to kdo dívá.
Předchozí