Též se hlásím do klubu. My jsme doma všichni sovy, včetně dětí, to ranní vstávání je ukrutné. Teď třeba pracuju doma, takže nejsem až tak vyčerpaná, ale když jsem dojížděla do práce, ráno rozvezla děti, odpoledne je popovážela po kroužkách, domů jsme přijeli v šest a mně se často stávalo, že jsem doslova padla v obýváku na gauč a dala si dvacet, byla jsem ráda, že jsem vůbec dojela ve zdraví domů.

Maminka mi jako puberťačce vždy říkávála, že je důležité jít večer spát do 22 hod, že co nenaspíš před půlnocí, to pak chybí dvojnásob. Tehdy jsem to brala jen jako plané řeči, ale dnes jí musím dát za pravdu. Bohužel to končí většinou ale jen u té teorie.

Jinak dlouhodobě opravdu nic jiného než dostatek spánku poradit neumím - ani sobě.