Vanka,ty se mi snad zdáš....
Bolí mě každá věta,kterou píšeš-ale víš co,bolí mě to za tvé zemřelé dítě,že o něm takhle smýšlíš-mrtvému už nic nedám....
Já a Mili svým mrtvým dětem máme potřebu pořád něco dávat-nekonečnou lásku,svíčky,kytičky,básničky,cokoliv....
Vanka,já si dokonce myslím,že tobě žádné dětátko nezemřelo,že ty si pouze myslíš,žes snědla celou moudrost světa,ale ty opravdu nevíš,o čem píšeš...
Mě takovéto psaní lidí,co o tom nic neví a přesto soudí,hrozně zabolí...
Jsi úplně vedle,jak soudíš Mili,nevíš o jejím životě nic,nevíš,z čeho se raduje,co dělá pro své děti atd.
Mě můj chlapeček zemřel v náručí,měl rakovinu,bylo mu 3,5 roku,ke konci měl strašné bolesti,bylo to jediné dítě mého manžela....Předtím jsme zažili rok a půl na onkologii,nikomu bych to nepřála...bolí to,opravdu myslím,že větší bolest neexistuje,píšu to,protože to bohužel vím...