Souhlasím s Kajkule Mili piš a piš a piš.

Já mám taky dvě zdravé děti, syn pouze nevidí na jedno očičko, ve 2,5 letech jsme čekali 6 hodin před operační sálem a taky něvěděli co bude dál, když nám tenkrát oznámili že syn má za očičkem nádor byla to hrozná rána, a douho mě trvalo než jsem se tím srovnala proč zrovna on, trvá to nějakou dobu než se rodič naučí žít s jakým koliv postižením, já jsem se vždy uklidňovala jak by nám záviděli rodiče slepých děti , kdyby jejich dítě vidělo aspoň na jedno očičko. Proto chápu Mili, a nevěřím že je jen smutná, a pokud jí pomáhá sem psát tak Mili piš. Na mě taky mnohokrát přišly smutky a potřebovala jsem se vyplakat, takový je život někdo je siný někdo silnější. Martina