Souhlasím s Mili, že někdo to bere jako vstupenku do nebe či recept na šťastný život. Jsem též věřící, přesto se mé děti budou křít, až budou vědět, co dělají. Nejde o polití (ponoření), ale má to určitý význam, a kvůli němu to člověk musí udělat, něco tím demonstruje, že se pro něco rozhodl, to za něj nikdo udělat nemůže. Na druhou stranu se musím pousmát, když vidím své známé, kteří nechtějí mít s vírou nic spoečného, ale hned běží pokřtít novorozence, právě pro případ, co kdyby ... prostě si to tam nahoře tak trochu pojistit. Docela by mě zajímalo, kde berou tu jistotu, že jim to jednou bude stačit