Já mám také 2 -5 let a 3r a nejlepší je, když si hrají každé samo, to je pak klídek, je to kluk a holka a každý má úplně jiný pohled na věc a pořád se škádlí-neperou se dokrve, ale perou se (přičemž i praní je pro oba zábava), dost se navzájem provokujou, ale spíš pořád hádají-od dob, co mladší mluví- o úplných blbostech-jako ty jsi..... (a mladší nejsem...., starší si-smích, nejsem-jekot jseš, nejsem jekot..., někdy se jeden do druhého pustí ve vzteku-starší uhodí mladší-pořád říkám, než uhodí, at´ jde za mnou a pokusíme se to spolu vyřešit, takže takové útoky nejsou moc časté. Ale mladší už také začala mlátit do staršího hlava nehlava v afektu.

Když je opravdu hodně zle, tak vrhám vražedné pohledy a mluvím tiše, přičemž dítě držím pevně za ruku-myslím, že lépe snáší, když na ně varovně křičím, protože z křiku si nic nedělají. Prostě není to tak, že by to byly jen výhody-někdy je dvojnásobný klid a někdy dvojnásobný kravál.
Ale nikdy si děti navzájem neublížily, že by došlo k nějakému zranění, ale veselo doma je, člověk pak přesně neví, co dělat, když je doma jen s jedním-to je pak nějak nuda a moc velký klid