Pýcha...:) Hihi, to mi připomíná historku o Halíkovi (jestli teda skousneš kaťáky, já moc ne ...). Před mnoha a mnoha lety se nějak vyneslo něco z jeho vlastní zpovědi (netuším jak) a hlavní bod byl: "hřešil jsem ... pýchou" :)

Takže to, jak neupadnout do elitářství, asi řeší dost lidí. A jak už jsem psala, "ti ostatní" nám v tom fakt moc nepomáhaj. :) Být opravdový demokrat v situaci, kdy lidi jsou tak blbí a omezení, je prostě fuška. :) :) :) Já se pravidelně zmítám mezi pýchou a nějakým teoretickým demokratismem, který pak v praxi dost často ztrácím. Ale současně si pořád myslím, že to není špatná výchozí pozice, kterou je dobré obnovovat. Práce mě naučila, že není dobrý lidma pohrdat z principu a že toho pak člověk sem tam lituje. Ono taky záleží na tom, v jakých situacích se ty názory, že zbytek světa kromě mě a mé rodiny je zvěř, tvoří. Většinou se o tom "zbytku světa" dozvídáme zprostředkovaně nebo ho potkáváme v situacích, které a priori určují, jak to dopadne. Což samozřejmě neznamená, že opravdoví blbci, idioti a omezenci neexistují. Já třeba nemám smilování s lidma, kteří jsou xenofóbní.
Nicméně, kdybys ty magory, co kupují služby vědmy, poznala jinak než z hlášky v diskuzi a udělala o nich výzkum, určitě by se ti jevili trochu jinak.
Mě kupříkladu kočka jednou ráno pochcala kabát. A já jsem pak v tramvaji vrhala ty pohoršené pohledy a otáčela se a ostentativně hlasitě nasávala vzduch, jakože kdo to tady tak hrozně smrdí. A pak mi došlo, že to ku*va smrdím já ... :)