Mišpulko, já jsem se od ledna chystala k přijímacím zkouškám taky na bakaláře a můj prozatímní poznatek. (dcery mám momentálně 18. měsíců, 6 let):
1) byla jsem občas nervózní jak sáňky v létě jelikož jsem nestíhala při přípravě číst knížky, studovat -jak jsem sedla s knížkou, tak holky zásadně něco potřebovaly a malé v té době roční nešlo vysvětlit, že mi má dát klid,protože maminka má zrovna naplánované a má náladu se učit-logické, ale vcelku bolestné;
2) snažila jsem se využívat čas, kdy jedna spala, druhá byla třeba v MŠ jenomže, kdy se bude vařit, uklízet, nakupovat... Po večerech jsem byla už dost unavená a taky jsem prahla po tom být s manželem;
3) nemáme v dosahu 300 km babičky, takže jsem se/ bych se mohla rozloučit s občasným přechytnutím, které znám skoro u všech, který studují a chystají se např. ke zkouškám, - odvezou babičkám děti a můžou se třeba den i více učit - tohle je u nás prostě úplně mimo možnosti, jak babiček, tak dík vzdálenosti
4) manžel pracuje ve VŠ učitelství a období, která bych měla já náročná na přípravu ke zkouškám, má náročná i on(ještě plus o to, že sám ještě studuje), tudíž ani moc nejde, že by děti více přechytával on
5) byť mi to bylo líto, tak nakonec jsem to vzala pozitivně, -díky Bohu, že mě letos pro velký počet uchazečů nevzali, protože letošní rok by byl asi hooodně silný záhul, který by se v našem případě asi dost podepsal na našich dětech a vztahu ke mně.
Nicméně já se nevzdávám a tak nějak lážo plážo čtu a snažím si rozšířit obzory a třeba někdy...
Držím Ti palečky ať je u vás oproti nám většina schůdnější