Já bych řekla, že je to moderní alternativa modlitby ve společnosti, která je světská. (Na vysvětlenou dodávám, že sama jsem ateista.) Ne každý a hlavně ne každý vždy a za všech okolností dovede žít bez opory v nějakém fenoménu, který je mimo něj. Jde o ekonomiku naděje, o to, jak ji získat a jak zdroje nahradit, pokud se některé vyčerpají. (Jako třeba když významně ustoupí náboženství ...)
Osobně zastávám názor "nikdy neříkej nikdy", prptože nikdy nevíš, jak moc a jakým způsobem můžeš být zoufalý/a. Můžou nastat okolnosti, že půjdeš zpívat slimákům, kdyby ti někdo řekl, že to na tvoje zoufalství pomůže. Osobně nemám ráda dělení na ty ostatní, kteří dělají blbosti a jsou hloupá většina a několik málo osvícených, kteří je mohou diagnostikovat. I když připouštím, že "ty ostatní" lidi mi to mnohokrát moc neulehčujou. :) každopádně si myslím, že v dané otázce je klíčové slovo "naděje" a že ekonomika naděje je naprosto nezávislá na inteligenci a intelektových schopnostech.